Příklady (ne)táhnou

Když jsem byl ještě dítě, můj táta poměrně hodně kouřil. Viděl jsem, co všechno to s ním dělá. V noci a ráno docela dost kašlal, znělo to až děsivě. Když jsme někam jeli vlakem, jedna z hlavních starostí byla, jestli má dostatek cigaret na cestu, kdy a kde bude kuřácká pauza, apod. Pochopil jsem, že cigarety člověku berou nejen zdraví a peníze, ale také svobodu. Začnete si podle nich organizovat život.

Díky tátově příkladu jsem věděl, že já nikdy kouřit nebudu. Táta nakonec s kouřením přestal a má za to můj velký obdiv. V poslední době ho dokonce začínám podezřívat, že kouřil jen kvůli mně a bráchovi, aby nám ukázal, jak špatná věc to je. Příklady nejen táhnou, ale někdy vás taky mohou směrovat způsobem: „Tohle já nechci!“

Takže si říkám, jsou všichni ti lidé s cigaretou a láhví v ruce odsouzeníhodní kuřáci a alkoholici, nebo jsou to jen obětaví otcové od rodin, kteří ve skrznaskrz prokouřeném, kdysi jednobarevném svetru jdou s promilí v krvi záměrně svým dětem špatným příkladem, aby jim ukázali: „Tudy tedy ne!“, a zároveň si aspoň trochu užili náročnou to výchovu? Kdoví. Každopádně je mi tento alternativní způsob výchovy, nevím proč, malinko něčím sympatický :-)